Jdi na obsah Jdi na menu
 


VODNÍK A RUSALKA

14. 2. 2009

VODNÍK A RUSALKA

-

Na staré vrbě vodník seděl

a smutně do vody hleděl.

Díval se díval,jak voda cáká,

přitom si na vrbě honil ptáka.

Na vodu padal měsíce svit,

snad bude líp.

-

V tom spatřil vodník rusalku jít,

hlas jeho rozlehl se do kraje,

když vodník vstal a volal ji.

Rusalko bledá,můj ocas tě hledá,

pojď na vlnkách tě pohoupu,

pak si s tebou pěkně zašoupu.

-

U keře voněli Azalky,

i ozval se hlas rusalky.

Vodníku,ač jsme známí,

dnes nemrdám,mám krámy.

To bys byl samá boule

a boleli tě koule.

-

To by nebyl řádný mrd,

z toho by jsme měli prd.

Na to vodník pravil,

co bych se s tebou bavil.

Krámy sem,krámy tam,

dnes si s tebou zamrdám.

-

Na ta slova z vrby slezl

a mrštně na rusalku vlezl.

Pohlédl na ní divě,

za kozy lapil chtivě.

Vodník se blaženě natáhl,

milé rusalce nohy roztáhl.

-

Vytáhnuv si fajfku z bundy,

vpálil jí ptáka do kundy.

Rusalka bolestí zavila,

Vodníka za pytel chytila.

Pochcala mu celou bundu,

protože jí natrh kundu.

-

Měla pryč svou dobrou náladu,

leč vodník jí nabral zezadu.

V tom ozvala se strašná rána,

že vodníkoj změk,jak se lek.

Guma to byla pouhá co zaviníla,nyní,

že tam nastříkal té svini.

-

Teď vodník s chutí smělou,

stříkal jí tam šťávu vřelou.

U vody tiše šumel les,

když vodníkovi náhle kles.

Rusalka lká : ó vy všichni svatí,

proč dala já se omrdati.

-

Mrdášli takhle se svou starou,

musí jí mít roztrhanou.

V tom zvolal vodník sláva,

už mi zase vstává.

Vskutku už mu zase vstal

a vodník radostně zatleskal.

-

Znovu vlez na rusalku svou

a dřel jí píču ubohou.

Rusalka rozkoší jen se chvěla

a divoce mu přírážela.

Vodník má ocas jako kláda,

rusalka ho tam má stále ráda.

-

Slunce již nad lesy dávno vyšlo,

když vodník začal sedmé číslo.

Vodník mrdá až hrom bouří,

rusalce se z kundy kouří.

Cítí ho tam stále ráda,

neboť vodníkovi stojí jako kláda.

-

Slunce zašlo v jasu měsíce

a vodník mrdá stále více.

Smutný však pohled dokola,¨

rusalka leží jak mrtvola.

Rusalko milá,holá hej,

vesele mi přirážej.

-

Odpovědí byl mu jen,

rusalčin přebolestný sten.

Vodník zcela překvapen.

vytáhl ptáka z kundy ven.

Trvalo to dlouhé doby,

než probrala se z mdloby.

-

Uzříc vodníkuv ocas,

upadla do mdlob zas.

Vodník déle neneškal

a ku své ženě pospíchal.

Aníž by sám sobě škodil,

rusalku do vody hodil.

Rusalka zvalala : vodníku,

více s tebou nemrdám ty kurevníku.

-

Byla noc krásná,hluboká

a měsíc svítíc s oblohy jako světice.

Na staré vrbě vodník sedí

a smutně do vody hledí.

Hořce vzpomíná,

jak se mu rusalka v náručí kroutí

a ocas mu stojí,jako vrbě proutí.

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA